Neděle

Budíček byl velice časný, tuším v sedm hodin. Noclehárna se přeměnila na jídelnu během pěti minut. Naše mátožné postavy se marně snažily pochopit, co se děje. Nakonec se nám nějak podařilo nasnídat, asi i zabalit, tentokrát nalehko, čekala nás „příjemná nenáročná“ vycházka kolem Triglavských jezer, autor trasy Petra. Petr prohlásil, že další podobnou noc rozhodně nepřežije, a přestože nám slibovali noc již na posteli (v pokoji asi pro dvacet lidí) rozhodlo se o změně lokálu. Většina věcí putovala opět na poličky v jídelně, s tím, že si je večer vyzvedneme a pravděpodobně poslední noc ztrávíme ve vyzkoušeném apartmá v údolí. Cesta kolem Triglavských jezer byla skutečně oddechová, i když to ne všem tak připadalo. Nejdříve kousek zpátky víceméně po rovině, mírné stoupání do sedla a už obcházíme příjemným traverzem mírně se svažující táhlý hřbet. Po ránu trochu mlha (mraky), postupně přibývá sluníčka a ubývá turistů, traverz už jdeme v podstatě sami. Na jedné bezvýznamné kótě s vrcholovou knížkou společné foto, dále změna rázu krajiny. Klesáme po mírně nakloněných travnatých pláních, téměř na hraně hřebínku, vpravo sráz k sérii jezírek. Rodí se geniální nápad dospat noc tady, zamítnuto pro nedostatek času. Janu začíná výrazně trápit neřešený problém s otlačenými kotníky, nestěžuje si a tiše trpí. Příjemný sestup k chatě u Triglavských jezer, nádherné jezírko všech (zelených) barev, krátké zastavení ,někdo gulášová polévka, někdo splachovací záchod. I pitné vody je zde podle libosti. Chata už je poměrně nízko, vegetace bujná, komfort nevídaný, ceny mírné. Čelo výpravy uhání, neb už ví, co někteří ještě ani netuší. Nocleh v Trentě je možný, vypadá to na dva apartmány, nutno se hlásit do 18.00. Svoji nezamněnitelnou němčinou domluvil v místech s lepším signálem za vydatného kibicování celé výpravy Petr. My v polovině celodenní tůry kolem jezer, případný sestup do doliny je nad plán a možná i nad naše možnosti. Zatím ale všichni v pohodě, cesta příjemná, komplikace si nepřipouštíme. Naše poměrně slušné tempo zbrzdí skupinka „kozorohů“, foto nutné. Jeden vypelichaný jedinec je na turisty evidentně zvyklý. Vypadají hodně majestátně, strávíme s nimi možná půl hoďky. U chaty jsme za chvíli, přicházíme po staré známe cestě, správnou cestu jsme museli někde minout. Ještě zběžně hodnotíme naše síly, možnosti, Honza ruší naší rezervaci na Zasavské a Petr potvrzuje Trentu. Vyrážíme s batohy zhruba stejné váhy, jako jsme táhli nahoru, v horách zřejmě funguje jinak zákon o zachování energie. Čas někde kolem 13.00, před náma klesání přes 1,5 km výškových, ale vidina čistě povlečených postelí je silnější. Sestupujeme do doliny Zadnjica, nádherný terén i cesta, vpravo 1,5 km souvislá stěna, sluníčko, teplo. Skupinka se záměrně dělí na předvoj (Petr, já) , která má za úkol stihnout ubytování, střed, který si jde svým tempem (Dana, Jana) a uzavírá podpírající se dvojice Honza Petra. Informace o tom, kdo koho podpíral, nejsou potvrzeny, údajně Honza Petru, čemuž nasvědčuje i slušná forma Petry v závěru. Skupinky se díky přestávkám (vydatný pramen asi v půli sestupu, máchání opuchlých nohou v horské bystřině atd.) v údolí opět sešly. Cesta stále nebere konce a času, kterého se zdál být nadbytek, nekompromisně ubývá. Poslední půlhodinku jsme tedy dali opět s Petrem v tempu tak 7 km/ hod v plné polní. Závěrečná rallye z parkoviště autem a na recepci jsme v 17.56. Vyzvedli jsme klíče a celkem extrémní tůru zakončili na terase sousední hospody. Pivo bylo dobré a proti cenám nahoře nezvykle levné. Kombinovali jsme malé, velké, malé, jak se kdo cítil, okusili jsme i místní tousty. Přesun z hospody na pokoje byl hodně náročný, nohy totálně vypovídaly službu a nebylo to alkoholem. Schody nahoru ještě dejme tomu, ale dolů už to skoro nešlo. Apartmánky byly skutečně dva, naše myšlenka, že přespípe v jenom 5-ti lůžkovém se na recepci nesetkala s ohlasem. Separé si vzali Petr s Janou, my s Danou jsme obsadili s Honzou a Petrou nádherné mezonetové apartmá, asi největší v celém objektu. Studenou vodu ve sprše vyřešil náš drobný zásah do elektroinstalace. Ke slovu přišel i sporák, lednice a další civilizační vymoženosti. Na večerní posezení v šesti zbyla už jen jedna láhev vína. I tak to bylo velice příjemné, navíc nás čekala pohodlná postýlka. Venku se honily mraky, i nějaká kapka spadla, což nám bylo upřímě jedno.