Pátek

Obloha slibovala příjemný den, ohlášený déšť se odehrál včera v noci, tak rychle nasnídat a zabalit. Zde nastává kámen úrazu. Něco málo chybí (větrovka), ale hlavně spusta věcí přebývá. Již poněkolikáte se snažíme věci zbalit tak, aby se vešlo všechno a batoh nevážil dvacet kilo. Situaci trochu komplikuje fakt, že nahoře je avizován nedostatek pitné vody, tak máme snahu brát i nějakou vodu s sebou. Nakonec necháváme dole asi polovinu jídla, dvě třetiny oblečení a vodu odhaduju tak 3 litry na osobu. Neustále porovnáváme váhu ostatních batohů, děvčata na tom jsou váhově podstatně lépe, zas mají trochu horší konstrukce svých baťůžků. Zdánlivě nejlehčí Petrův batoh nakonec také dospěl do standardní váhy odhadem 16 kg. Na recepci ještě drobné zdržení při placení, kde Honza vyreklamoval snad 20 E, které se mi platit nechtělo. Pro ulehčení nástupu jsme se autem přiblížili na lesní parkoviště a po několika fotkách nasadili batohy a odhodlaně začali stoupat, někdy kolem 11 hodiny. Výškové údaje byly nekompromisní – Dolina Zadnica 650 mnm, Tržaška koča 2200. Naštěstí Honza po loňských zkušenostech vybral pro nástup hodně pohodovou starou vojenskou cestu, tak výška celkem příjemně přibývala. Počasí nádherné, ideální pro nástup. Cesta je vedená poměrně strmou stěnou, která odspodu vypadá celkem celistvě a těžko by tu člověk nějakou cestu hledal. Jak přibývá výška, ubývá vegetace, voda už jen ve formě vlhké skály nad cestou, chatu v sedle spíše tušíme než vidíme. Nakonec dorážíme celkem v pohodě včetně vína, které cestovalo převážně v ruce a včetně dalších neuvěřtelných záležitostí, které v následujích dnech vytahoval z batohu především Petr. Chata nás vítala celkem příjemně, pantofle na přezutí překvapily příjemně, totální nedostatek jakékoliv vody už méně. Na tuto situaci jsme ale byli připraveni. Při troše štěstí šlo nakapat v umyvadle ve vstupu i nějakou vodu do ešusu na polévku. Kluci celkem brilatně německy a trochu lámaně anglicky vyřešili problém, že bylo domluveno spaní pro čtyři a najednou nás bylo šest. Dostali jsme nádhernou komůrku šíře postel + metr a délky šest postelí + 0,5 metru. Někde ve třetí půdě. Navíc dvě střešní okna a jedno ve stěně, průměrná výška místnosti tak 150 cm. K tomu deky, povlečení, polštáře, po celodenní tůře prostě nádhera. Další pokoje se nacházely zcela neochopiteně ještě nad námi. Údajně se v této skromné horské chatě nachází přes sto postelí, některé údaje hovoří i o 150. Společenská místnost včetně baru byla celkem v pohodě, čaje za 1,8 E řešil převážně Petr. Toalety nášlapné suché M+Ž venku za chalupou, umývárna viz zmíněné umyvadlo. Po večeři se někdo pokoušel o hygienu, někdo se mazal koňskou mastí, každopádně noc byla příjemná.