Sobota

Ráno slunečné, počasí slibovalo, že vydrží, snídaně částečně z vlastních zásob. V plánu byl vrchol Triglavu přes stará kasárna, lehkou zajištěnou cestou na vrchol , zpátky hřebenovou ferátkou. Vyrazili jsme snad v devět, od chaty pohodové stoupání, veškerou bagáž jsme zanechali na policích v chatě, hlavní zátěž byly ferátové sety a slušivé přilbičky, které si
svědomitější z nás dovlekli až sem. Vrcholová partie Triglavu byla brzy celkem zřetelně vidět a slibovala slušný lezecký zážitek. Kasárna a především plošina před nimi skýtala nádherné pohledy na protější kopce. Na suťovisku pod stěnou se mírně ochladilo, na chvíli se schovalo slunce a to zřejmě spolu s několika ocelovými trny zajišťujícími krátký svislý nástup zapříčinilo, že nás opustila Jana a její šerpa Petr. Ostatní se více či méně úspěšně pokoušeli dostat do úvazků, což se nakonec i podařilo a srdnatě se pustili do stěny. Nakonec se ukázalo, že cesta byla sice zajištěná, ale natolik snadná, že jištění místy více překáželo, než pomáhalo. Mírně exponovaný byl pouze ten nástup a pak asi jedno či dvě místa. Výška rychle přibývala, mraky postupně odkrývaly další a další nádherné pohledy, až nakonec se odkryl i samotný vrchol s Aljažev stolpem. Zajímavá ocelová stavbička, údajně využitelná jako faradeyova klec v případě bouřky na vrcholu /nepředstavitelné/. Nás naštěstí žádna bouřka nečekala, tak jsme se věnovali focení. Fronta na fotku na vrcholu, razítkovací samoobsluha, lehká svačina, zase foto, pokec s dalšími vrchaři z Čech. Zpáteční cestu operativně změnil Honza, hřebenovka byla z časových důvodů vyuštěna. Sestoupili jsme po stejné trase, za suťoviskem jsme šli nejkratší cestou k chatě. V plánu byl ještě přesun na Zasavskou koču a navíc nám chyběl Petr s Janou. V chatě jsme vyzvedli bagáž, opět lehce přebalili a už jsme zase v plné polní. Cesta vedla mírně vzhůru, příjemným traverzem, který se v závěru lehce zvedl až do sedla. Zde nám zachránil život a dobrou náladu Petrův hlavní trumf v podobě litrové láhve Jegermaistra, kterého dovlekl až sem. Opět skvělé výhledy, dramatická obloha, cesta příjemně klesala až k Triglavským jezírkům. U Posledního už jsme neodolali a smočili svá zmožená těla (a hlavně nohy). Teplota vody ani blízkost čumilů nezabránila nejodvážnějším udělat i pár temp. Sluníčko příjemně hřálo, chata nadohled, v tomto okamžiku nikoho nepadlo, že právě teď se možná zpečeťuje náš osud, pokud jde o příští noc. Když jsme nakonec stanuli u barového a zároveň recepčního pultu, i přes jazykovou bariéru jsme pochopili, že postele už nejsou. Když jsme se pídili, kde nás tedy ubytují, ukázal s úsměvem ve tváři na stoly v jídelně. Zbytek dne jsme si užívali, neb chata byla na neskutečně krásném místě, výhledy na všechny strany, voda v libovolném množství z kohoutku pod chatou, sluníčko. Náladu drobně kazila snad jen myšlenka na nastávající noc, a vylepšoval Petrův štrůdl, který objednal pro všechny. Podle pantoflí jsme tipovali, kdo má postel a kdo bude bivakovat s námi v jídelně. Neustále přicházeli další a další a nebylo pochyb, že se nemůžeme vejít. Postupem večera se sál spíše plnil, než že by se vyprazdňoval, chyběla místa na sezení, natož na ležení. V 22.00 nastal dlouho očekávaný okamžik, bydlící opustili sál, bezdomovci zahájilo boj o místo vleže. Personál tuto situaci viditelně neřešil poprvé, lavice šly k sobě na jedné straně cimry, na druhé zase stoly. Lavice obsadila naše skupinka, stoly nějací postarší, mírně ovínělí rovněž slované a zbytek polehal různě po zemi, kde bylo místo. K naší velké radosti začal přinášet personál hromady dek, které jsme vrstvili především pod sebe. V boji o deky jsem stačil pořídit i nějaké fotky. Přišla řada i na povlečení, které jsme si s Danou speciálně pro tuto příležitost nesli s sebou. Co víc si člověk může přát. Příjemnou noc kalila jen skupinka na stolech, jejichž vychování mělo drobné vady na kráse a celkem vydatně celou noc chrápali. Někdo z nás zamhouřil oko nad ránem, někdo ani to ne. Každy bojoval sám za sebe, někdo s toaletním papírem v uších někdo trpěl tiše, někdo hlasitě. Honzovi se podle jeho vlastních slov podařilo usnout těsně nad ránem, načež ho během chvilky probudilo vlastní chrápání.